Jak mohou data bojovat s epidemií koronaviru?

V posledních dnech světovou populací rezonuje v podstatě jediné slovo: koronavirus. V počátečních fázích šíření nákazy v Číně bral okolní svět nebezpečí spíše na lehkou váhu, vznikalo spoustu vtipných memů a obrázků kolujících po sociálních sítích. Doba se ale bohužel změnila a co do práv a pohybu „svobodnější“ Evropa, včetně České republiky, se s rychle postupujícím virem prozatím nedokáže efektivně vypořádat.

V posledních dnech světovou populací rezonuje v podstatě jediné slovo: koronavirus. V počátečních fázích šíření nákazy v Číně bral okolní svět nebezpečí spíše na lehkou váhu, vznikalo spoustu vtipných memů a obrázků kolujících po sociálních sítích. Doba se ale bohužel změnila a co do práv a pohybu „svobodnější“ Evropa, včetně České republiky, se s rychle postupujícím virem prozatím nedokáže efektivně vypořádat.

Jak mohou data pomoci v boji proti pandemii? Data jsou v dnešním světě za většinou obchodních aktivit. Bez dat by nebyl Google, Facebook ani Amazon. Data jsou ale zásadní i pro zdravotnictví, výzkum a vědu. Tady je několik příkladů, jak data pomáhají v současné nelehké situaci.

Monitorování pohybu a sledování biologických ukazatelů zdraví

V Číně rozšiřují již tak hustou síť kamerového sledování (až 200 miliónů kamer po celé Číně) a přidávají další funkce, jako je měření teploty na základě infračervených záznamů. V době koronavirové epidemie možnost na dálku identifikovat potenciálně rizikové osoby značně usnadňuje práci lékařů i osob hlídajících vstup do veřejných prostor, jako jsou železniční stanice.

K tomu si přidejte rozsáhlou povinnost předkládat doklady se svým jménem například při koupi mobilních SIM karet, zakládání účtu na sociálních sítích, cestování vlakem nebo letadlem či dokonce při pouhém nákupu v supermarketu.

Kromě monitorování teploty osob a zaznamenávání jmen se plánuje i propojení s technologiemi na rozpoznávání obličejů (facial recognition) tak, aby byla identifikace ohrožených osob co nejdokonalejší a nejrychlejší.

Úřady v Číně skutečně jsou schopné pomocí těchto technologií velmi dobře monitorovat pohyb osob a na základě těchto informací pak některým rizikovým osobám nařídit karanténu. Stejně tak mohou kontrolovat, zda tuto karanténu dodržují, a případně je upozornit, že ji porušují.

Sledování kontaktů s nakaženými

Pomocí dat od mobilních operátorů byli v Číně sledováni nakažení lidé a jejich poloha byla zveřejňována s takovou přesností, že bylo možné vysledovat konkrétní vagón a konkrétní místo spolu s časem, ve němž v daném místě nakažený člověk cestoval. Tato informace pak byla použita pro varování dalších osob, které s daným člověkem byly v kontaktu. Čína následně dokonce vydala oficiální aplikaci „Close Contact Detector“ sdělující uživatelům, kteří se do ní musejí registrovat opět svým jménem, telefonním číslem a dokladem, zda se dostali do blízkosti nakažené osoby. Přestože není úplně jasné, z jakých zdrojů data pocházejí, dá se předpokládat, že jde zejména o data od dopravců, mobilních operátorů a zdravotnických úřadů. V případě blízkosti je uživateli doporučena karanténa a kontaktování zdravotnických úřadů.

Podobně bojuje s koronavirem i Izrael. Kromě obvyklých opatření a uzavírání postradatelných provozů premiér Netanjahu schválil sledování telefonů nakažených zpětně v čase tak, aby bylo možné odhalit ohrožené osoby (reálněv podstatě může jít o sledování všech obyvatel). Na základě těchto informací pak bezpečnostní služba Šin Bet, která byla sledováním pověřena, posílá reporty izraelskému ministerstvu zdravotnictví, které se přímo spojuje s potenciálně nakaženými a nařizuje závaznou karanténu. Dodržování karanténních opatření pak zajišťují policejní složky. Ministerstvo zdravotnictví rovněž vede anonymizovaný seznam nakažených ve zvláštní vládní aplikaci, a to s uvedením informací o místě a čase nákazy a dalších podstatných okolnostech. Jednotlivé osoby se pak samy můžou hlásit s tím, že se v daném čase pohybovaly v blízkosti infikovaného.

Analýza komunikace na internetu a sociálních sítích

Existuje několik projektů, které se snaží pomocí umělé inteligence (zpracování přirozeného jazyka) analyzovat komunikaci na internetu a sociálních sítích za účelem odhalení rozvoje epidemií a dalších užitečných informací (např. BlueDot nebo Harvard Medical School, známé jsou i aktivity Googlu v oblasti monitorování epidemií chřipky). Data se získávají z postů na Facebooku a jiných sítích, z novinových článků, diskusních fór nebo z oficiálních prohlášení úřadů. Výstupy těchto analýz nezahrnují jenom územní rozšiřování epidemie, ale i rozložení podle věku nebo pohlaví.

Kromě sledování a analýzy dopadů epidemie se umělá inteligence uplatní ve velkém i při hledání léků a vakcín (např. DeepMind od Googlu, čínští giganti jako Alibaba, Tencent, Baidu, nebo startupy jako BenevolentAI a další).

Zajímavým projektem v této oblasti je Folding@Home, kam se může přihlásit v podstatě každý, kdo má počítač, a přispět svým výpočetním výkonem k řešení složitých úloh, které mimo jiné nyní řeší i epidemii koronaviru.

Jak se k takovému monitorování lidí staví právo?

Mohou stát nebo jiné organizace sledovat pohyb lidí, mohou číst posty na Facebooku, mohou vyhodnocovat zdravotní zprávy? To jsou určitě zásadní otázky i v takto složité době. A my se jim věnujeme v našem článku Mohou nás státní úřady v době koronavirové krize sledovat?

Zdroj obrázku: <a href=”https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by onlyyouqj — www.freepik.com</a>